Zázrak porodu nebo trauma? (rozhovor s porodní asistentkou Annou Kohutovou)

Ahoj Aničko, děkuju moc za Tvůj čas mezi doprovázením žen u té jedinečné události, jakou je zrození dítěte a zároveň proměnou v ženu, matku. Pro ty, kteří Tě třeba neznají, představila by ses nám prosím ve zkratce? Jakým aktivitám se věnuješ a s jakými tématy pracuješ?

Milá Marti, děkuji za důvěru ke mně a následující rozhovor, otázky, které jsou zcela jiného charakteru, než jsem doposud dostávala, Děkuji ti za odvahu, díky které tato témata otevíráš. A začnu tvou první otázkou.

Jsem porodní asistentka s 25 letou praxí. 10 let jsem pracovala na porodním sále v době medicínsky vedených porodů, po čase jsem zjistila, že důvod, proč jsem si toto povolání vybrala nesouzní s pocity, které jsem na porodním sále zažívala. Toto povolání jsem vždy měla spojené s moudrostí, láskou, svobodou a úctou. Zažívala jsem však opaky těchto emocí – strach, nevědomost, nesvobodu a pozdějí násilí, které jsem takto dokázala pojmenovat až po čase.

Mé srdce a intuice rozhodla za mne, dala jsem výpověď v době, kdy nefungovala v našem kraji komunitní péče porodní asistentky a ony samotné byly vnímány společností spíše jako asistentky lékařů, nikoliv odbornice, které mají ženu, muže a dítě provázet tak, aby nová rodina byla svým porodem posílena.

SRDCE NÁS VEDE SPRÁVNÝM SMĚREM

Byl to velký krok do neznáma a nejistoty, který jsem v té době učinila. Ale srdce nás vede vždy správným směrem a já tohoto kroku zpětně nelituji. I přesto že to byla velmi trnitá cesta, která mne připravila o spoustu přátel, naučila mě čelit agresi, posměchu, nepochopení… To vše mne paradoxně velmi posílilo v tom, že má cesta za svobodou a poznáním, co je to vlastně zázrak porodu, jak se mohu naučit jej chápat a respektovat, byla správná.

Dnes mohu říct, že jsem se zbavila ve svém životě velkého břemene ve svém profesním životě a to byl strach a nevědomost. Strach je v jakékoliv fázi života špatným rádcem, strach nám nedovolí se radovat, kde je strach není láska a já jsem dnes jiná porodní bába než před 25 lety. Dnes cítím ohromou posvátost, respekt a velkou pokoru k životu, zrození a smrti.

Děkuju moc. Jelikož já se zabývám spokojeností v roli mateřské a to není stav, který by chodil automaticky každé ženě, mám na Tebe pár otázek z téhle oblasti. Jak souvisí Tvoje práce, tedy doprovod v těhotenství a u porodu se spokojeností po narození dítěte? Jaký je třeba rozdíl, pokud se rozhodne žena pro osobní porodní asistentku, spíš než že by dostala někoho automaticky v porodnici v den, kdy k porodu dorazí? Co všechno u porodu i před ženám poskytuješ?

Porodní asistentka je ve vyspělých zemích vnímána coby odbornice na zdravé těhotenství, porod a šestinedělí. U nás je to takový paradox, že ženy jsou v péči odborníků, kteří se zaměřují na patologie. Gynekologové jsou vlastně chirurgové, a proto je logické, že často do porodů zasahují s dobrou vírou uzdravovat něco, co ve skutečnosti nepotřebuje léčbu a preventivní zásahy.

VÍRA, PODPORA, PÉČE

Zdravá žena potřebuje péči někoho, kdo věří v její schopnost a intuici porodit za pomocí síly, která je zapsána v její buněčné paměti. Od nepaměti ženy rodily za přítomnosti jiné ženy, která měla na prvním místě víru ve skutečný zázrak, kterým porod je.

Já provázím ženy během celého těhotenství, porodem ale také šestinedělím. Jsem také terapeutkou, provázím ženy obtížným obdobím jako je předčasná ztráta dítěte, pečuji o ženy po císařském řezu, ale také po traumatických porodech, kdy cítí velké selhání a nedůvěru v sebe sama.

Ženy, které porodí a mají dobrý pocit ze svého porodu, se často se mnou loučí a už mou péči a rady nepotřebují, cítí se natolik kompetentně a ihned napojená na svůj mateřský instinkt, že důvěřují už jen samy sobě. Což je takový dar pro každou porodní bábu, když vidí před sebou ženu, která se právě zrodila v matku a řídí se svým srdcem.

A to je také rozdíl v tom, kdy žena svou důvěru k porodní asistentce buduje během celého těhotenství, cítí se s ní bezpečně, než když je jí nějaká porodní asistentka přiřazena osudem, kterou nezná, nemusí se s ní cítit bezpečně, nezůstává s ní po celou dobu jejího porodu, nedokáže se na ni naladit tak, aby ji zbavila strachu, napětí, pocitu vzdávání se…

KDO JE HRDINOU PORODU?

Porodní asistentky pracující ve směnném provozu na porodních sálech nemají tolik možností, aby se ženě věnovaly tak, jak by si mnohé ženy přály. Pro takovou ženu, která smýšlí jinak o svém porodu je skutečně výhodnější, když má u sebe porodní asistentku nebo dulu, která je stale s ní a neopouští ji, poskytne ji všechny podmínky, které ke svému porodu potřebuje – důvěru, pocit bezpečí, ticho, přítmí, nevyrušuje ji. Dokáže ji ulevit emočně a fyzicky, Dodá ji motivaci a povzbuzení v krizových okamžicích porodu. Je tou, která ji dokazuje, že ONA coby rodící žena, je hlavní hrdinkou svého porodu.

Je mi jasné, že na naše prožívání mateřství má vliv mnoho věcí. Podmínky, ve kterých žena žije, vztahy, její životní nastavení, fyzický stav, psychický atd. Jakou ty máš zkušenost konkrétně s poporodní depresí? Co můžou být náznaky, indikátory a hlavně spouštěče takových těžkých pocitů? A jak může konkrétně porod ovlivnit naše prožitky v roli matky?

Pro nás ženy je těžké jen tak si “jednoduše” porodit , protože tento proces byl v naší kultuře značně poškozen. Žijeme v západním přetechnizovaném světě, tedy světě, kdy jsme odpojeni od svých kořenů, naši podstaty bytí, tradic, moudrosti matek, které se nepřenášejí z generace na generaci.