Přestaň být na vše sama (o životě mámy v komunitě)

Je to už pár měsíců, co jsem ležela doma na podlaze a brečela. To, co se mi honilo hlavou, jsem už v určité míře dobře znala. Cítila jsem se na všechno sama. I přesto, že mám kolem spoustu podobně laděných přátel. I přesto, že mám skvělého manžela, který v lecčem přidá ruku k dílu. I přesto, že mám rodinu, která nám pomáhá.

Jako bych žila cizí život, který jsem si nevybrala.

Když jsem se druhý den probudila, napadalo mě, že z toho přeci musí být cesta ven. Tak jako jsem se vyrovnala s přítomností poporodní deprese, musí přeci existovat i cesta z tohodle vyhoření. Nechci tady přeci umírat zaživa. Nechci mít období s malými dětmi jako období temna, kdy jsem byla otrávená a nežila svůj život. Tak jak z toho ven?

Už nějakou dobu se mi v hlavě válela myšlenka na vzájemnou výpomoc s ostatními rodinami. Budeme si pomáhat s hlídáním dětí, budeme pospolu vařit a jinak se podporovat. Jo, to by šlo. Zadala jsem si záměr a nechala další dny, ať přinesou nějaké myšlenky a varianty.

Můj muž už přes rok a půl spolupracoval se zajímavými lidmi na Vysočině, na bývalém statku, kde se pořádají firemní a osobní sebeuvědomovací workshopy. Rozhodli jsme se půjčit si karavan a vyrazit tam na měsíc a půl, vyzkoušet si život s dalšími rodinami - v komunitě podobně smýšlejících lidí.

Komunita na Rohanu (záměr: sebeuvědomování a enviromentální projekty)

Kousek od Pacova se nachází polorozpadlý statek, který dali dohromady manželé Nekovářovi. Mezi 4 budovami vybudovali krásnou a poklidnou zahradu plnou jedlých stromů, bylinek. Kousek od paletových záhonů pak mají i včely. Na statku bydlí celoročně se svými 3 dětmi a psem Ejmy.

Spolu s nimi na Rohanu bydlí Martin a Jana z Kamerunu a jejich dvě děti. Společně se věnují projektu Keku Honey, jehož cílem je podporovat zalesnění kamerunských deštných pralesů a také místní obyvatele, kteří čas od času za účelem farmaření právě tyto lesy vypalují. Nápad Martina a Jany s podporou manželů Nekovářových má za cíl skrz prodej kamerunského i českého medu právě tyto lesy chránit a vysazovat nové a nové stromy.

Bingo. Přesně tohle jsem si přála. Dovídat se víc o ekologických a enviromentálních tématech a třeba i přidat ruku k dílu. Ale první týdny jsem se musela spíš pořádně dospat a celkově zrelaxovat.

A jak/proč se mi to povedlo?

Na domácnost a rodinu nejsem sama. Vaříme na střídačku, kdo má chuť a kapacitu vařit, připraví jídlo. Občas u krájení a připravování si povídáme a sdílíme. Jídlo se většinou připravuje pro všechny. Komu jídlo nechutná, může si ho upravit, dochutit nebo si udělá něco jiného. Ve stravování je tu veliká svoboda. Na společné nákupy chodí dle námi zadaného seznamu paní z vedlejší vesnice, která pomáhá i s úklidem. Rovným dílem se skládáme na výdaje kolem jídla. Pokud si někdo přeje něco speciálního, buď si to dokoupí, nebo připíše na seznam.

Stejně tak mi odpadlo i několik dalších každodenních činností. Vaření x krát denně, mytí nádobí, praní. Vše děláme s ostatními, kdy má kdo potřebu. Zároveň jsem nebyla jediná, kdo musel dělat zábavu našemu nejmenšímu, který už potřeboval víc a víc podnětů. Kolem byly ženy, které si ho občas rády pochovaly, protože mají například starší děti a čas s miminkem jim dělal radost.

A co nás všechny spojuje?

Na tomto místě nás všechny spojuje používání metody MindSnapshot, která urychluje proces sebeuvědomování a tedy i cesty k vlastní spokojenosti. Díky vlastní míře spokojenosti a vyrovnanosti jsme se i různými způsoby začali zajímat o ekologická témata a zapojovat se do enviromentálních aktivit. Tomuto zaměření se věnuje druhá odnož aktivit na Rohanu 44.

A co na to zbytek rodiny?

Starší děti nachází na Rohanu zejména svobodu. Svobodu v pohybu a program, do kterého jim většinou nikdo nemluví. Pohybují se v prostoru, kde nejezdí auta a nečíhá na ně na každém rohu nebezpečí města. Lítají bez bot po trávě, lezou po stromech a tím se obrovsky zlepšila jejich imunita, ale i pohyblivost. Zároveň vnímají kolem sebe další a další přístupy k životu, vnímání naší reality a můžou se otevřeně ptát a inspirovat.

Díky přirozené zábavě dětí a spolupráci v prostoru máme jako ženy/mámy mnohem více prostoru pro sebe, ale taky přidat se a vložit své talenty a ruce k dílu - tedy k projektům, které odsud šíříme do světa. Ať už jde o sebeuvědomovací semináře (workshopy pro manažery, jednotlivce nebo rodiny s dětmi) nebo právě enviromentální startupy.

A co je tu jinak, než bych čekala?

Jinak, než bych čekala já nebo druzí (dle dotazů), je tu spoustu věcí. Třeba tu není moc pravidel. Pokud neplýtváme vodou, pohybujeme se všichni ve svobodném prostoru. Pokud někomu něco vadí, téma se mezi konkrétními lidmi otevře. Nikdo nemá žádné povinnosti, ale z mé zkušenosti jsem se po nějaké době začala nudit a chtěla se zapojit. Zpočátku jsem se zapojovala do aktivit “protože to tak ostatní dělají” a posléze zjistila, že můžu dělat jen to, co mě baví a u čeho se cítím dobře, co se mi chce a tak nejlíp přispěju celému prostředí. Skvělé - to je způsob fungování, kterému velmi věřím a ve kterém je každý motivován sám sebou, nikoliv zvenčí. Což je ta nejefektivnější varianta motivace.